Náš Karel a jeho cesta za snem

Ptali jsme se našeho zaměstnance, proč jezdí kamionem?

„Mám rád velká auta a lásku k řízení a jízdě jsem zdědil po dědovi. Děda jezdil kamionem po druhé světové válce a nejčastěji do Belgie. Mě osobně se kamiónka líbí, člověk má tak trochu svoji volnost. Podívá se po světě a když je ještě možnost zastavit někde ve městě nebo u pláže, je to paráda.
Paní učitelka mi na základní škole vždy při mé nepozornosti říkala: “Uč se..., nikdo Ti nebude platit za to, že sedíš a koukáš z okna ven,” když jsem byl zrovna napomenutý, že nedávám pozor.

A podívejte, opak je pravdou…

Na fotce: Já, náklaďák mého dědy a můj Děda.

Jen mě mrzí, že jsem se s dědečkem nikdy nepotkal, zemřel dříve, než jsem se narodil.“
 
Karlovi moc děkujeme za důvěru a že jezdí právě v naší společnosti. Karlíku hodně šťastných kilometrů a ať Ti ta chuť vydrží spoustu dalších let.